Malý atlas ryb
Malý atlas ryb
Kapr obecný
Kapr je nejvýznamnější rybou našeho i evropského rybníkářství, je velmi cennou sportovní rybou mimopstruhových tekoucích vod i nádrží. (U kulturních kaprů jsou známy 4 fenotypy ošupení) Š-šupinatý, L-lysec, Ř-řádkový, H-hladký. Pro ozdobu byli vyšlechtěni kapři zlatě a tříbarevně (koi) zabarvení. Kříží se s oběma karasy, tolstolobikem bílým, tolstolobcem pestrým, línem a amurem bílým. Průměrná váha lovených ryb je okolo 2 kg.
Kapr je teplomilná všežravá ryba zdržující se u dna. Ovšem na podmínky není nikterak náročný, a tak přesto že se mu nejlépe daří v dobře prohřátých vodách, přizpůsobí se též drsnějšímu tekoucímu prostředí. Jeho potrava je velmi pestrá, od živočišné (žížaly, menší červy, hmyz, blešivec a někdy údajně i drobnější rybičku) až po rostlinnou. Za tu mu pro rybáře může sloužit hlavně: chléb, různé druhy luštěnin, kukuřice, brambora atd.
Jednou z jeho hospodářských předností je jeho velmi rychlý růst. Už ve třetím roce tak může dosahovat hmotnosti okolo 2 kg a více. Nejvyšší doložený věk této ryby je okolo 50-ti let. Největším exemplářem byl asi 150cm dlouhý a přibližně 40 kg vážící kousek. V Čechách drží primát úlovek, z roku 1978, který měl asi 108 cm a vážil přibližně 29 kg.
Kapr, jako všechny nedravé ryby, má v tlamě místo zubů a jazyka tzv. požeráky. Požeráková kost, na níž, po každé straně, stojí pět stoličkových zubů, je uloženy před vchodem do hltanu a spolu s bulvou, drtí, lisují a vhodně upravují potravu, která jde přes hltan až do svalnatého jícnu. Ten končí v žaludkové části střeva.
Podobně jako většina ryb se rozmnožuje třením. K tomu dochází zpravidla od května do června ve stojaté, prohřáté vodě, bohaté na rostliny, kam klade samička jikry. Ty posléze svým mlíčím oplodní sameček. Jiker je asi do 1milionu kusů. Mají průměr kolem 1,5-2,0 mm a světle žlutou barvu. Pohlavní zralost dostávají ryby asi kolem třetího, čtvrtého roku života.
Tělo kapra je robusně stavěné, celé nebo zčásti pokryté šupinami. Hlava je poměrně krátká, tupá a ústa jsou směřována dolů. Pohyblivé a vysunovatelné rty vytvářejí rypec. Na horním rtu jsou 4 vousky. Původní divoká říční forma je nízkotělá, celé tělo má pokryté šupinami a linie hlavy přechází plynule ve hřbet.
Koi-kapr
Kapr jako takový má mnoho barevných, ale i anatomicky odlišných forem. Stalo se tak dlouholetým křížením a šlechtěním. A tak máme i kapry modré, červené, zlaté, černé, nebo dvoubarevné či trojbarevné.
V posledních jmenovaných případech se jedná o tzv. KOI-kapry, neboli japonské kapry. Existuje 18 základních typů s různými názvy pro každý druh. Koi s více než jednou barvou jsou jedineční v tom, že nejsou žádné dvě, které by byly stejné.
Průměrná délka jejich života je 25 – 35 let.
Tělo je podlouhlé, ze stran mírně zploštělé. Od nestandardních kříženců se pravý
Koi pozná zejména podle nízkého a válcovitého těla. Má koncová vysunutelná ústa
opatřená dvěma páry vousků. V postraní čáře má 32 - 40 velkých šupin.
Nejznámější jsou barevné varianty:
Ogon - jednobarevné formy s kovovým leskem (zlatá barva).
Kohaku - dvoubarevná forma s bílou základní barvou a červenými
skvrnami. Patří k nejstarší chované formě.
Bekko - jsou formy s černou kresbou na bílém, červeném nebo
žlutém podkladě.
Asagi – jeho zbarvení je modrobílé.
Utsuri - jsou formy s černou základní barvou a jednobarevnou
kresbou.
Sanke - tříbarevné formy:
Taisho sanke - je nejstarší trojbarevná forma. Bílý podklad a
na ní červené a černé skvrny. Zbarvení musí být jasné a syté, bez černých skvrn
na hlavě, které mohou dosahovat maximálně po oči.
Showa sanke - má černé tělo a na něm bílé a červené skvrny.
Chov Koi kaprů je v Japonsku téměř kultovní záležitostí. Správné označení pro barevného kapra v japonštině je Nishikigoi. Toto slovo se skládá ze dvou znaků, kdy první vyjadřuje „ryba“ a druhý „obdělané pole“. Je to jakási symbolika neustálého „obdělávání“ a péče o pestrobarevné formy kapra, který již zdomácněl i v našich okrasných zahradách.
Amur bílý
Pochází z Číny, k nám byl dovezen v r. 1961. Obývá
střední a dolní úseky řek, přizpůsobil se i podmínkám v rybnících, v
melioračních kanálech a v mimopstruhových ÚN. Jeho vlastnosti, že požírá
makrovegetaci, se využívá k melioraci zarostlých rybníků, ÚN apod. zvláště v
teplejších oblastech. Je velmi cennou hospodářskou i sportovní rybou (z rybníků
unikl do tekoucích vod). Kříží se s tolstolobcem pestrým. Průměrná váha
lovených ryb se pohybuje mezi 2 - 4 kg.
Cejn velký
Hojná hejnovitá ryba dolních toků řek a stojatých vod. Při nedostatku dravců hrozí jeho přemnožení, což je nežádoucí zejména ve vodárenských ÚN. Je oblíbeným objektem sportovního rybolovu. V finském Hajka Fjordu byl uloven v délce 50 cm, váze 2,4 kg a bylo u něj zjištěno stáří 32 let. Kříží se s plotici, perlínem a cejnkem malým. Průměrná váha lovených ryb je mezi 0,5 - 1 kg.
Karas stříbřitý
Rozšířil se u nás v 60. létech. Vyskytuje se v tekoucích i stojatých vodách. V rybnících je nežádoucí. Z poddruhu Karase byly vyšlechtěny barevné i tvarované odchylky - karas zlatý, závojnatky. Průměrná váha lovených ryb je okolo 0,3 kg. U nás se vyskytují převážně samice.
Plotice obecná
Je velmi přizpůsobivá, najdeme ji téměř ve všech typech vod s výjimkou pstruhového pásma, vyskytuje se i v rybnících, ÚN. Při nedostatku dravých ryb se přemnožuje. Je to naše nejběžnější ryba, těží se sítěmi i sportovně, je vhodnou nástražní rybkou, je potravou dravců. Kříží se s cejnem velkým, cejnkem malým, ouklejí, jesenem, tlouštěm, ostroretkou a parmou obecnou. Průměrná váha lovených ryb je mezi 0,2 - 0,3 kg. Žije téměř ve všech typech vod, především v cejnovém pásmu a ve stojatých vodách s úkryty a vodními porosty. Hospodářsky i sportovně velmi cenný druh. Významným regulátor plevelných ryb. V pstruhových vodách nežádoucí. Je stanovištní rybou. Průměrná váha lovených ryb 2-2,5 kg.
Candát obecný
Osidluje střední a dolní úseky řek i stojaté vody. Zdržuje se ve volné vodě (dále od břehu) a v hlubších partiích. Významně se uplatňuje při regulaci plevelných ryb (nekonkuruje si se štikou). Je hospodářsky i sportovně velmi ceněnou rybou. Chrání své jikry, na čelistech a patrových kostech má kromě malých i dlouhé zuby, tzv. psí. Průměrná váha lovených ryb je mezi 1,5-2,5 kg.
Okoun říční
Vyskytuje se v tekoucích vodách od lipanového pásma, až po cejnové pásmo, žije i ve stojatých vodách (rybníky, tůně, ÚN). V některých vodách se přemnožuje. V kaprových rybnících je považován za plevelnou rybu, v tekoucích vodách je sportovními rybáři velmi ceněn. Na konci 1. hřbetní ploutve je červená skvrna. Průměrná váha lovených ryb je 0,20 - 0,30 kg.
Sumec velký
V tekoucích vodách žije hlavně v cejnovém pásmu s členitým dnem, vyskytuje se ve stojatých vodách. Sportovně i hospodářsky cenný druh. Významný regulátor plevelných ryb. U sumců se někdy vyskytuje albinismus (chybějí pigmenty, hlavně melanin). Průměrná váha lovených ryb okolo 8 - 10 kg.
Úhoř říční
Žije v tekoucích i stojatých vodách. Jeho výskyt u nás závisí na umělém vysazování monté. Hospodářsky i sportovně velmi cenný druh, úspěšný je i jeho průmyslový chov. Průměrná váha lovených ryb mezi 0,4-0,7 kg. Po dosažení dospělosti táhne do Sargasového moře na výtěr.
Ouklej obecná
Hojná ryba v
dolních tocích řek (pásmo cejnové), vyskytuje se též v průtočných rybnících a
ÚN. Hospodářsky nevýznamný druh, je významnou potravní složkou dravých ryb.
Kříží se s bolenem, tlouštěm a perlínem.
Bolen dravý
Žije ve středních a dolních úsecích řek, v tůních a mimopstruhových nádržích. Významně se uplatňuje při omezování plevelných ryb. Je velmi cennou hospodářskou i sportovní rybou. V naší literatuře je popisován pražský úlovek z roku 1916, který vážil 14,20 Kg a měřil 108 cm. Kříží se s ouklejí. Průměrná váha lovených ryb se pohybuje mezi 1,5 - 2 kg.
Hořavka duhová
Žije v dolních úsecích řek, tůních a starých ramenech, kde se vyskytují mlži. Bez hospodářského významu, je vhodnou nástražní rybkou. Jikry klade do škeblí, postraní čáru má neúplnou, žije v hejnech, potravu přijímá i v zimně. Její existence v povodí podmiňuje výskyt právě škeblí. Na udicích se nechytá. Používá se jako nástražní rybka, kterou rybáři získávají čeřínkováním.
Jelec jesen
Hejnová ryba, vyskytuje se v mírně tekoucích úsecích středních toků řek i v některých stojatých vodách. V místech hojného výskytu býval loven sítěmi. Zlatá aberace se chová pro ozdobu například v zahradních nádržích. Kříží se s ploticí bolenem a tlouštěm. Průměrná váha lovených ryb je 0,5 - 0,8 kg.
Mník jednovousý
Žije skrytě ve všech pásmech vod, rybnících i ÚN. Hospodářský význam je malý. Je řazen mezi druhy vyžadující pozornost. Největší částečně zdokumentovaný úlovek byl zaznamenán na Aljašce. Měřil 180 cm a vážil 27,5 kg. Bohužel chybí údaje o místu a letopočtu. Větší aktivitu vykazuje v noci, při zakalené vodě a v zimě. Průměrná váha lovených ryb je mezi 0,30 - 0,50 kg.
Parma obecná
Hojně rozšířený druh především v Parmovém pásmu, zasahuje i do sousedních pásem, výjimečně se přizpůsobí i podmínkám v ÚN. Je oblíbenou sportovní rybou. Vnitřnosti, zejména jikry a mlíčí jsou jedovaté zvláště v době tření. Největší uváděná velikost 12,75 kg, 102 cm - tato rekordní parma byla ulovena v r. 1858 v Salzbachu . Kříží se s parmou středomořskou a ploticí. Průměrná váha lovených ryb je 1 - 2 kg.
Sumeček americký
Nepůvodní druh, dovezen v r. 1890. Žije ve stojatých vodách s bahnitým dnem (tůně, ramena). Bez většího významu. Místy je loven sportovními rybáři. Jikry ukrývá v jamce. Průměrná váha lovených ryb mezi 0,15-0,25 kg.
Úhoř říční
Žije v tekoucích i stojatých vodách. Jeho výskyt u nás závisí na umělém vysazování monté. Hospodářsky i sportovně velmi cenný druh, úspěšný je i jeho průmyslový chov. Průměrná váha lovených ryb mezi 0,4-0,7 kg. Po dosažení dospělosti táhne do Sargasového moře na výtěr.
Náhledy fotografií ze složky malý atlas ryb